Kolem Mělníka a v Polabí je to samá rovina. Bohatá pole, rozsáhlé louky a zahrady se rozprostírají všude kolem.

A přece – kopeček a ještě pár ostrých zatáček a jste na návrší. Malá připomínka toho, že proslulá pahorkatina Kokořínsko je nedaleko,  Před vašima očima se zčista jasna objeví první stavení malé vesnice nebo spíš jen osady.

Říkají jí Choroušky a je součástí svazku dalších obcí – Choruščic, Velkého Újezda a Zahájí spravovaných jednou radnicí.

Návrší vévodí majestátné průčelí patrové žluto-bíle omítnuté budovy s klasickými dělenými okny a s rozměrným balkonem osazeným bohatě a jemně tepaným železným zábradlím. Stojíte před domem s popisným číslem pět, který je pro svou výjimečnost památkově chráněn a najdete ho ve všech místopisných příručkách a mapách.

Grunt, který zde stával, získal výměnou pro svou rodinu Daniel Pražák už v roce 1740. Dokončení stavby v současné pozdně klasicistní podobě tak, jak ji nechal vystavět jeho pravnuk Josef Pražák, sedlák a chovatel dobytka, připomíná letopočet 1843 nad dvoukřídlou branou po pravé straně budovy, stejně překrásně zdobenou a zrekonstruovanou, jako je zábradlí balkonu.

Jeho syn, také Josef, se stal v kraji známou a váženou osobností. Byl českým patriotem, který se při prvním táboře lidu na Řípu v roce 1868 dovolával vyrovnání Čechů s Uhry. Stal se poslancem zemského sněmu za kraj Mělnický a Roudnický a zasadil se mimo jiné o vybudování 80 kilometrů nových silnic v okrese, i o most přes řeku Labe v Mělníce. Politice se věnovali také další jeho potomci až do šedesátých let minulého století.

Potomci Pražáků pak statek užívali až do padesátých let, kdy byl zestátněn.

Po založení JZD tu byly umístěny kanceláře místního národního výboru s kulturní místností, kde bylo možné jako na jediném místě ve vesnici sledovat televizi.